Tak jsem se zase po nějaké době pěkně rozdurdil a kupodivu v tom nebylo politické pozadí naší pidirepubliky.

Letěl jsem do Moskvy, kde jsem měl nějaké služební povinnosti a nejlevněji to vyšlo z Vídně s nízkonákladovkou Niki Laudy. To mně bylo během cesty na Swechat úplně fuk. Letadlo letělo dopoledne, takže jsem se ráno pěkně doma nasnídal a frčel.

Nařídil jsem navigační škatulku Tom Toma a mazal po své vlastní lajně. Jakkoli si zrovna tuhle krabičku pochvaluji, na Swechat jezdím z Brna přes Bratislavu, přestože Tom Tom bubnuje neustále na poplach a přesvědčuje mě, abych otočil. Vydrží mu to prakticky až do Bratislavy, kam poctivě přikapavá pozdější a pozdější dojezd do cíle, takže by to řada lidí asi vzdala. Teprve před Jarovcemi v něm hrkne a software se chytne. Vždy, když vidím úžasné reklamy na navigační systémy, přemýšlím jak všichni jako ovce jezdíme trasy, které nám servíruje na talíř evidentně zmršený produkt. Co na tom, že bič práská špatně, hlavní je, že udává směr! Ale jinak ho mám rád a když kyne do zákazu vjezdu, nejraději bych tam vjel.

První věc, která vám vpálí do očí při příjezdu na Swechat, je výstupní místo. Stojí tam osobáky a lidé žoviálně vykládají svá zavazadla. Nikdo nikam nespěchá a také tam není nikdo, kdo by je šťouchal hlavní samopalu do žeber. Auto můžete nechat zaparkované v parkhauzu pokud je to na pár dnů anebo poodjet dál na velkokapacitní odstavnou plochu a busem zpět. Rozdíl je v ceně. Letět někam na 2 týdny a po návratu platit 500 kaček je příjemné.

Fly Niki měl otevřeno asi 8 odbavovacích míst. Ve frontě před námi stálo pár lidí a rychle jsme přišli na řadu. Za námi opět stálo jen několik lidí. Vzali jsme si příruční zavazadla a šli ke kontrolám. Kontroly se však ve Vídni nekonají. Pas! A to je vše. Nikoho nezajímalo, jestli máte v batohu vodu nebo vydatnou svačinu. Joodie začala být pěkně vytočená:
"Jak je možné, že to tady jde, a u nás ne?"
"To bude asi tím, že nejsou v NATO. Jsou neutrální a tak se nemusí tak bát."
"Jistě joodaxi, a terorista rozlišuje zlou Prahu a hodnou Vídeň. Běž s tím někam, bílý jako bílý, pro ně jsme všichni stejní."
"Jé, joodie tady mají čerstvé zákusky a kafe, dáš si?", to jediné mě zachránilo.
Kávy, a všechno ostatní, co jsme tam měli, bylo levnější než v Praze na Ruzyni.

Kontrola nakonec byla, ale až u plexisklové ohrádky do letadla. Velmi decentní. Cítil jsem se jako král. Bylo to velice příjemné, nikde z vás na Swechatu nedělají blbečka.

Nesnáším kožené sedačky, takže jsem uvnitř letadla sakroval. Personál byl navlíknutý do riflí a oblečků, které se mně vůbec nelíbily. Tím se však negativa vyčerpala. Nadhodil jsem joodie, že bychom si mohli koupit na jídlo teplý vídeňský řízek za 12€, protože čert ví, jak to bude v Moskvě probíhat.  Joodie je taky na řízky, ale když je přinesli, byli jsme paf oba dva. Před 2 měsíci jsme měli tu čest letět s Travel Service do Keni.
"Ty brďo, joodaxi, oni to servírují na porcelánu."
"Ty jo, joodie, oni k tomu dávají klasické nerezové příbory."
"Máš tam taky to mačkátko s citrónkem?"
"Mám, v síťce, abych to mohl krásně odložit a nespadlo to někam pod sedadlo. A už jez nebo se přijdou ptát jestli není něco špatně."
Řízeček byl šťavnatý, voněl a krásně se z něho kouřilo. Salát měl běžnou teplotu, takže krásně doplňoval horká sousta masa.
12€ není pravda málo, ale v letadle, s nerezovým příborem a takovým hutným papírovým ubrouskem co vypadá jako látkový, je to naprosto výborná cena.
Abych nezapomněl - talířek byl samozřejmě předehřátý. Tak akorát, aby moc nepálil v ruce.
Jste tak nějak naštvaní na své minulé lety? :-)
Buďte! To se prostě rozdýchává těžko.

Let do Moskvy není dlouhý, přesto mě během letu snad 4 x otravovali palubní stevardi, jestli nemám žízeň.

Zpět z Moskvy to byl zase Lauda. Nápadně se lišil od ostatních leteckých společností na Domodědovu tím, že otevřel 6 nebo 8 odbavovacích míst, takže se nikde nikdo nemačkal. Když pominu ruskou kontrolu, kterou by procedurálně záviděli i Amíci na letišti v Atlantě (o tom někdy příště), musím dodat, že jsme přiletěli do Vídně v příjemném pozdním odpoledni.

No a teď zpět k tomu letu do Keni. Je to totiž od začátku do konce Fly Niki naruby, i když to kolem není samozřejmě Laudoland, ale letiště. Ale všechno je to spojené a všechno to musíte jako cestující absolvovat. Však posuďte sami.
Čtěte a srovnávejte to se svými zkušenostmi.
V Praze po pasové kontrole jdete hned přes další kontrolu s těmi velkými prosvěcovanými kontejnery na vaše baťůžky, kabelky a kufříky, kde končí jídlo, voda a dobrá nálada. Když pak ještě vidíte ty příjemné ceny v restauracích, které pražské letiště reklamuje, je vám jasné, proč jim stále ubývá klientů. Už aby to tam všechno přišlo do soukromých rukou.

Travel Service pak má libůstku v odletech kolem půlnoci anebo nad ránem. Není mně zřejmé, proč všechny svoje lety plánují tak, že se létá v časech, kdy každý normální člověk touží po pořádné posteli. Letadlo se odlepilo od země a do 15 minut všichni klimbají. Vzápětí jsme šli na přistání v Budapešti, kde se tankovalo o něco levnější palivo. Takže při manévrech k přistání a pak po natankování k odletu letušky pečlivě dbají, aby cestující byli připoutáni, gongy klinkají a reproduktory hlásí a svítí se jako o život. Tedy všechno aktivity, které jsou velmi nepřátelské jakémukoli spánku, byť se zalomenou hlavou. Další zastávka byla někde v Egyptě nebo tam v těch končinách, kde se měnila směna pilotů i letušek. Další manévry a kontroly a světla a hlášení. Aby snad někdo nešvindloval, odvezli všechny na 45 minut do haly, kde čekal usmívající se arabský personál s občerstvením, které bylo ještě dražší než v Praze. Lidé po zjištění ceny málem odskakovali od prodejců jako od jedovatých hadů. A pak hajdy do letadla už po 25 minutách, protože jsme v Travel servis báječní a ušetřili jsme 20 minut. Bohužel hlášení nerozuměla skupinka Maďarek, takže si ušetřených 20 minut užíváme na báječných sedadlech v letadle. Na povolení ke vzletu čekáme další půlhodinu. Čert ví, co nám na prázdném letišti bránilo ve vzletu. Zřejmě všichni dispečeři ve věži nudou usnuli. Když si tak představím všechny ty manévry na přistání a vzlet a čekání na ploše, prodloužili jsme si let o bratru celých 5 příjemných hodin. To potěší.

Během celodenního letu jsme kromě 2 jídel dostali 4 x nabídku se něčeho napít (z toho 2x během jídla).

Let zpět byl obráceným sledem letu do Mombasy vč. procedur krmení a pití. Pravda, když jste se osmělili a zamáčkli zvonek, přinesli kelímek vody. Návrat do Prahy proběhl za zrodu nového dne. Jak jinak. Když jsem sledoval chumel kymácejících se rozespalých zombí, kterak čekají na svá zavazadla, uvědomil jsem si, že Travel Service je v mém životě skutečně tou nejhorší leteckou společností, kterou jsem letěl. A to jsem se něco nalétal s Aeroflotem. Teď tím nemyslím let a technické zabezpečení, ale starost o pohodlí cestujících.

S odstupem mohu říct, že letušky Travel Service mně připadly hezčí a v příjemnějším oblečení. Avšak co je to platné, když poskytují ve srovnání s Fly Niky naprosto ubohý servis. Zatímco Lauda dělá všechno pro své klienty, Travel dělá všechno pro sebe sama. Cítíte se jen o něco líp než krabice v balícím papíře na přepravní lince DHL.

Proto pokud to v budoucnu dokážu ovlivnit, chci letět ze Swechatu a ne z Prahy a letět s Fly Niky a ne s Travel Service.