pijeme vesměs všichni. Pravda doby, kdy byl doma pravý indický čaj vedle karlovarských sucharů nahoře v kredenci jsou pryč. Všechno se tak nějak sofistikuje. Čím dál větší roli hraje obal a ne obsah, čím dál častěji demokraticky dav rozhodne, že chce levnější sračku a nám, co ji nechceme je demokraticky cpáno co se nám zcela příčí. 

Ale zpět k čaji ...

Někdo sbírá a suší bylinky, jiný kupuje černý, další nedá dopustit na ovocné. Já osobně miluji černý čaj earl grey s vůní bergamotového oleje. Jenže cosi je shnilého ve státě dánském! Kde jsou ty časy, kdy se z krabičky sypaly pokroucené čajové lístky. Dnes jsou všude pytlíky z buničiny či něčeho podobného a v tom je čajová drť a čajový prach. Brrrr. Když sáhnete hlouběji do kapsy a koupíte drahý čaj Ahmad, Dilmah nebo nějaké jiné jméno z onoho kalendáře, dosáhnete opět na lepší kvalitu.

Jenomže jsme tuhle byli na offroadovém výjezdu na Černou horu na Ukrajině. Asi sem o tom také napíšu, protože to byl svým způsobem neopakovatelný zážitek. Ale teď to tu uvádím kvůli něčemu úplně jinému. Po cestě zpět jsme se s joodie zastavili podívat na "rádobyzápadní" supermarket někde u Užgorodu. Ne, nečekali jsme žádný zázrak, koneckonců všude nám v médiích omílají jak je na tom Ukrajina špatně a my jsme pupek světa, a to byl právě asi náš největší problém. Obchod byl velký, ale na tyto velké krabice jsme zvyklí z domu. Joodie si neodpustila a vyfotila místo pro invalidy, které bylo na nejvzdálenějších místech parkoviště. Tady jasně dávali na odiv, že kapitálově nejsilnější jedinci jsou vítáni nejvíc a mají právo parkovat u vchodu. Takové pojetí by si jistě našlo své zastánce i u nás.
Šok měl přijít až uvnitř. A přišel. Nejsme s joodie žadné sociální případy a při nakupování jsme do jisté míry velmi vybíraví a svým způsobem velmi konzervativní. V nabídce byly jen potraviny. Ale jaké! S opadnuvšími čelistmi jsme procházeli mezi vysokými regály a nevěřícně kroutili hlavami. Těch salámů, sýrů, pochutin, jogurtů, džemů a paštik, piva, vína a vodky, koňaků a kaviáru, ovoce a zeleniny.
"Krucinál, jak je to možné ?", nechápala joodie.
"Do pytle, taková nabídka nebyla ani v kerfůru, když ho otvírali", nechápal joodax.

Nakoupili jsme tam mrak věcí, ale s rozumem, protože nás čekala kontrola na hranici. Ne ta ukrajinská nám nedělala hlavu, ta slovenská. Kontrola byla skutečně důkladná a někdy se o tom snad rozepíšu, protože to co se děje na slovenské hranici nemá obdoby. Nabubřelost slovenských celníků překonává i chování ruských celníků ve vlacích za mého mládí.

Když jsme doma vybalili čaje, vztek se mnou zalomcoval. Z krabičky se totiž vysypaly vysušené čajové lístky, celé lístky, před kterými byl Ahmad pouhým odpadem. Chudáci na Ukrajině ....