Při cestování se s joodie spoléháme nejlépe na vlastní síly. Ale tentokrát jsme brali děti a rodiče. A to přestává všechna legrace. Nemůžete si najednou dovolit předjímat, že v destinaci bude někde nějaké ubytování a něco se někde k snědku najde. S dětma se už člověk nějak domluví, nějak je ukřičí, ale rodiče …? Všechno musí klapat na 500%. Každý drobný nedostatek bude katastrofální a bude o něm diskutováno na každé rodinné sešlosti ještě aspoň 5 let.

Pro báječný zážitek jsme si nakonec vybrali hotel Ndovu na www.superzajezdy.cz  a přikoupili safari. Pan Adámek, který tyto stránky provozuje,  je prima borec a tak hned volal, že zájezd je od Eximu a moře tam prý při odlivu odteče a není.  Hotel patří do nějakého francouzského řetězce a je na místní poměry TOP. Prostě tenhle člověk mně vždycky řekne to, co se nikde nedočtete, ale on to ví a podělí se. Mně stačilo že má 4 hvězdy a je all-inclusive, což je nutnost, protože děti i rodiče si mohou brát, co potřebují a nemusím být všude s nimi. Což v těchto končinách má význam zejména u pití. Základní předpoklad úspěšné dovolené je, že všichni mají všechno, na co si vzpomenou, protože pak mám klid i já a joodie.

No nebylo to špatné. Teda měl bych dodat: „za joodaxe a joodie“.

Mizerná asfaltová cesta z letiště v Mombase bohužel nevedla až k hotelu. Místní prašné a rozhodně nijak urovnané komunikace navázaly na to, co všichni viděli z oken čínského autobusu. Křečovitým smíchem se většina snažila zakrýt narůstající rozpaky.

Resort nevypadal špatně. Hlídají ho masajští warioři, aby místní neroztrhali návštěvníky na kusy i s jejich zavazadly.

Připravte se na veselé pozdravné pokřikování. Na veselý pozdrav "jumbo" (džambo) s akcentem na první slabiku se odpovídá neméně vesele "jumbo, jumbo" (džambo, džambóó), takže je každé ráno celý areál plný halekání, protože se s vámi zdraví každý zahradník, pokojská, barman a číšník, různí animátoři, hlídači, podavači a přinašeči. A pak už je všechno hakuna matata. Však uvidíte.

Exim tam má delegáta, který luzným zjevem okouzlil skoro všechny ženské zájezdu a slovním projevem si naklonil teenagery. Rodičové z něj měli pupínky, protože klasicky po delegátovsku vedl hovor tak, aby měl dál co nejméně práce – strašil a strašil. A uklidňovat musel joodax. Safari bylo na můj vkus docela uhoněné. Naštěstí startovalo hned třetí den, takže průjem měl jen každý pátý a až během dvoudenního výjezdu se skóre zhoršilo na každého druhého. Kdo neměl Ercefuryl, jako by nebyl. Lidé ho jedli jako chléb. Upravené dodávky bez klimatizace a slušného pérování řídili místní, kteří sloužili i jako průvodci.

Delegát cestovky nás ubezpečil, že dříve dělal to, že přesedal z vozu do vozu a snažil se o nějaký výklad, ale vozy mají vlastně vysílačky, a tak si řekneme všechno podstatné a zajímavé jimi. Pokud kdy kdo během safari z reproduktorů promluvil, pak pouze řidiči svahilsky, když se svolávali na místa se zvěří v parku, protože to jediné bylo možno slyšet. Naše skupinka koneckonců žádný překlad nepotřebovala, nám tlumočila joodie. Poznámky řidiče jsme hojně doplňovali o poznatky, které jsme získali během svého cestování po Namibii s báječným rangerem Janem. Tam koneckonců organizujeme s joodie expedici. Více zde.

Když jsem viděl, jak do národního parku Tsavo vjíždí naše skupina zvící kolem 20 vozů (nebo i víc?) v mracích zvířeného rudého prachu a vozy se rozjíždí všemi směry, aby se vzápětí svolávaly při objevu jakéhokoli zvířete vysílačkami a sjížděly se 80-tikilometrovou rychlostí, bylo mně jasné, že rudý prach neopadne a každé trochu naturální zvíře musí nutně prchnout. Naštěstí jsem se částečně mýlil, protože se po čase všichni zvěře nabažili a řidiči se tak koncentrovali pouze na zbývající zvířata velké africké pětky, která jsme ještě neviděli. Měli jsme v autě 2 slušné dalekohledy, takže každý mohl propátrávat okolí, objevovat a upozorňovat ostatní. Nakonec jsme viděli tolik fauny, že se celá naše skupina zdála býti uspokojenou, dá-li se to tak říct.

Nerozumně jsem totiž před potomky pronesl, že tento způsob safari je poněkud nešťastný a trvalo to pak celou věčnost, než počet zážitků způsobil, že na to zapomněli.

Pokud vás budou tahat na noční safari, můžete jít s klidným svědomím spát a nechat všechny ostatní ubíjet čas svícením reflektorů do nočního křoví. Fotit se nedá, protože je tma jako v hrnci a pokud nakonec uvidíte někde dvojici náhodně osvětlených očí a siluetu vyděšené zvěře, budete se stydět, cože to tam vlastně děláte.

Po návratu jsme zašli v hotelu na pláž, kde místní nabízeli všechny zájezdy stejné jako naše cestovka. Agent nás ubezpečil, že jim cenou nemůže konkurovat, protože Exim platí daně a DPH a jejich služby nejsou na odpovídající úrovni. „ Až Vás ošidí a nebudete spokojeni, pak za mnou nechoďte!“, řekl, což nabudilo moji zvědavost. Na pláži jsem zjistil, že kdybych si safari neobjednal v ČR, ale až na pláži, stálo by to méně a za lepší služby. Výhodou totiž je, že všichni Keňané ovládají svahilštinu a jako bývalá britská kolonie je angličtina ve školních osnovách od prvních tříd. Tedy výhodou je ta angličtina, že ano.

Můžete ze svých aktivit proto delegáta vypustit, protože jeho přístup je prost pracovního nasazení. Pokud budete mít nekončící průjem, rád Vám zavolá doktora, ale toho velmi snadno dosáhnete i na recepci. Nemůžu si pomoct, ale ten hoch tam zažívá největší dovolenou svého života a zapomíná, že na chleba je třeba všude tvrdě pracovat.

Pokud se tam tedy chystáte, vykašlete se na Exim a jděte na pláž a chtějte člověka, kterému říkají „Bankomat“. Je to místní šéfík, který Vám za méně peněz obstará více muziky. Myslím to vážně. Všichni, kdo z našeho zájezdu použili jeho služby, byli naprosto spokojeni. Navíc je docela pravděpodobné, že bude mluvit trochu česky, protože během našeho pobytu se učil české dny v týdnu a některé fráze. Byl jsem skutečně udiven, když se třetí den zeptal na časovou spojku „když“ a začal skládat sám od sebe kostrbaté české věty. Klobouk dolů před takovou pílí.

Takže naši kluci se vrátili z výletu za delfíny do Watamu parku úplně mrtví blahem. Přecpaní krevetami, langustami a všelijakou mořskou havětí na grilu. Našnorchlované je ještě na extra přání odvezli do místních suvenýrových manufaktur, aby viděli in natura výrobu figurek, náramků a dalších zbytečností, které se všude na pobřeží prodávají v kůlničkách. Smlouvání si tedy užijete. Pokud máte nějaké kousky oblečení, které se Vám už moc nelíbí, můžete je na konci pobytu směnit za suvenýry. Buďte soudní a necpěte jim potrhané svršky. Čím zářivější barvy, tím lepší obchod vás čeká.

Skamarádili jsme se rychle s Jirkou a Liborem, kteří jeden den vyrazili na ryby. Kdybych se s nimi líp domluvil, jel bych fotit jejich lov. Jejich návrat byl totiž prostě triumfální. Vítalo je celé pobřeží a skandování nebralo konce. Jirka měl ruce samý puchýř, protože zasekl pěkně velkého mečouna a než si stačil nasadit rukavice, měl od brzdy a navijáku pěkně popálené dlaně. S obrovskou rybou v náručí, kterou sotva udržel, mu to bylo úplně fuk. Zbytek dovolené o ničem jiném nemluvil a tryskala z něho energie na všechny strany.

Předposlední den jsme s joodie ukecali za výbornou cenu Bankomata na výlet pro dva k propadlině Marafa. Jeli jsme vyfotit západ slunce. Tak dlouho jsme se bloncali po roklích, kde slunce kouzlilo neuvěřitelné barvy, že jsem to pak nakonec málem nestihl vyfotit seshora, odkud je to fakt pecka. Pokud Vás tohle nebere, nejezděte sem, nic jiného tu není.

V celém resortu budete potkávat masajské bojovníky v jejich charakteristických šatech. Někdy si jich ani nevšimnete, ale jsou vždy ve střehu. Dohlíží, aby se místní nedostali dovnitř. To je dobré zejména ze začátku, kdy nejste moc otrkaní a může Vás polekat obchodní nabídka "bíčbojů", která může mít naléhavější podobu než jste ochotni vstřebat. Na plážích existují hranice, kam se místní neodváží, protože pokud imaginární čáru překročí, zhmotní se odněkud z křoví Masajec s hůlkou nebo strašlivým zašpičatělým kyjem. Všichni jsou si vědomi, že masajskou zkoužkou dospělosti je zabít lva a nikdo se nepostaví neohroženému lvímu bojovníkovi. Takže je dobré pozorovat jak to tady chodí. Až se osmělíte, užijtete si s nimi spoustu legrace. Jsou naprosto nekomplikovaní, bezprostřední a smíšci. Když jsem jim uprosřed handrkování o cenu jakéhosi titěrného náramku ukázal po anglickém způsobu loket a řekl jim, že jsou strašně tvrdí obchodníci, váleli se smíchy v písku.

Samozřejmě jste turisti a Masajci jsou vaši kamarádi. Můžete se s nimi vyfotit. Všimněte si, že mají všichni vytrhané spodní zuby. Jde o to, že se pohybujete v malarické oblasti a nemocnému malárií se přivazuje spodní čelist k lebce, aby si v horečce neprokousl jazyk. Vytrhané zuby pak tvoří otvor, kterým mu nalévají do úst dobytčí krev s antimalarickými látkami. Dobře si zjistěte, kdy tam jedete, protože v suchém období a u moře moskyti nejsou. Kupovat po čertech drahý Malaron může být zbytečnost, nehledě na to, že ne každý ho užívá bez vedlejších projevů. My jsme Malaron na radu našeho doktora nekupovali a ukázalo se, že to byl dobrý tah. Za celou dobu pobytu jsem nezaznamenal ani jednoho moskyta. Ani na safari ve vnitrozemí. Musím se ale přiznat, že jsem měl pro jistotu v kufru velice účinné armádní spreje, i když jsem je ani jednou nemusel použít.

Aby bylo jasno, pak Francouzi jsou těmi hlavními návštěvníky, protože se jedná o francouzský hotel (snad) s francouzským managementem. Zapomeňte na pokoje s výhledem na moře. Ty jsou pouze pro Francouze. Veškeré animační programy a hudební a divadelní představení jsou ve francouzštině, přestože je třetina turistů v hotelu od Eximu.

Jídlo je kapitolou samou pro sebe. Pakliže se budete řídit mezinárodním označením hotelového resortu čtyřmi hvězdami, pak je jídlo někde úplně jinde.
Resort je plný kontraverzí:
- neskutečné čerstvé džusy na snídani, které před Vámi vyrábí tým zručných černošek z místního ovoce: pomeranč, ananas, papája, mango, a kdo ví co ještě ... na kterých totálně ujedete
- vysoký počet nekvalifikovaného personálu, který často pracuje až s frenetickým nasazením bez zjevného výsledku
- polovina jídel se připravuje před Vámi dle Vašich pokynů, což je pro našince noční můra, protože anglicky cibule, česnek, sůl, sýr, šunka, slanina, apod. je nad jejich síly. Jedinou možností je tak trpělivé posunkování a pojmenovávání věcí česky, protože jen nekonečné opakování naučí personál základním českým slovíčkům pro budoucí turisty. Jinak je tahle věc ale turistův sen a kluci se cítili jako králové. Píchali prsty do vzduchu, mávali talířky a žertovali s kuchaři on-line.
- když se pekla jehňata nebo selata, nebylo maso prakticky ochucené a postrádalo smysl si ho brát vůbec na talíř
- v barech jsou 4 místní alkoholy: rum bílý a tmavý, gin, whisky a brandy. Za našeho pobytu bylo běžné, že nápoje došly a byl několik dnů jen tmavý rum. Na 4 hvězdičkový hotel něco neslýchaného.
- rozlévané víno jen na přání na večeři (což je vám známo ještě před odjezdem) bylo méně než průměrné; nevím která tato skutečnost je vzhledem k vlastníkovi horší
- taktéž je divné, že francouzský majitel nenabízí zhola žádné sýry či obvyklé mléčné produkty
- voda v bazénech je slaná a těsně před západem slunce teplá jako kafe, nejít se vyráchat je prostě hřích, cítíte se jako v termálu
- personál je neskutečně přátelský, s díky bere bakšišné, ale nevyžaduje ho (s vyjímkou pomoci se zavazadly při příjezdu a odjezdu)

My jsme byli spokojeni. Jde o to, že spokojeni byli rodiče a děti. Děti jsou samozřejmě rozmazlené a všechno peprně komentovaly, ale rychle (po dětsku) se s tím srovnávaly a nacházely si plusy. Rodiče zaskočila destinace. Víc jako safari je dostal běžný život lidí, kteří bojují o vodu na každém kroku a žijí jako u nás před 100-150 lety. Nakonec to negradovalo na klasické polehávání na slunku a polévání se opalovacím krémem z kbelíku. Tahle dovolená dala naší rodině víc, než by si to dokázali připustit.

Naše bělovlasá maminka se cítila všude dobře, protože v této matriarchátní společnosti, kde vysoký věk není běžný, ji na každém kroku prokazovali zjevnou úctu a nikdo se jí neodvážil oponovat. Bez ohledu na to, že ji nikdo nerozuměl, mluvila jakoby očima, které všichni sledovali. A pokud se v nich objevil hněvivý výraz, okolí vyvíjelo činnost, aby se to rychle změnilo a všichni jenom pípali:
"Oh mamá ..."

Když na benzínové pumpě při cestě na safari synci vynášeli bednu s prázdnými 0,5 l PET lahvemi, zastavil je náš šofér a řekl jim, ať to schovají, že je to vynikající dárek pro děti, které z vesnic chodí několik hodin pěšky do školy a nosí si trochu vody na dně velkých kanystrů. Tyhle petky jsou pro ně úžasné, protože je zatraceně pohodlnější mít vodu v lahvi než na dně kanystru. Zvlášť, když je vám 8 roků. Když jsme se vraceli ze safari, vybíhali z keřů u vesnic děti a vrhali se po prázdných lahvích, které naši kluci vyhazovali z oken jedoucího vozu.

Se slzami v očích jsme rozdávali svoje kousky oblečení dětem u silnice, až jsem to musel v jednu chvíli zastavit, protože všem nepomůžeš a nás čekal ještě zbytek dovolené.

Konfucius by z nás měl radost, protože jeho „kořenem zla je nedostatek poznání“ odhalilo slzavou pravdu poznání naší rodiny.

Pokud jste zvyklí na komfort turecké riviéry, bohatost hodovních stolů v Egyptě anebo servis karibské oblasti a čekáte něco podobného ve 4 hvězdičkách v Keni, nejezděte sem. Zkazíte si dovolenou a zanevřete na Exim.