Balení

Nějak netrpíme cestovní horečkou, ale tentokrát jsme zapřemýšleli, kam jedeme a co všechno máme, resp. co všechno nám spíš chybí. Jedno bylo nade vší pochyby – cílová destinace se vyznačuje extrémní vlhkostí. Jak k čertu může vypadat extrémní vlhkost? Zase tak hrozné to být nemůže a přes den tam má být teplo. To přijdou k dobru technické hadérky. Joodie naznala, že jich máme málo. Přesněji, že ONA - Joodie nemá téměř co na sebe. Vůbec jsem to nekomentoval, protože i kdybych si nakrásně dovolil luxus komentáře, ukázalo by se vzápětí , že barevná provedení joodiných svršků jdou mimo jakoukoli diskusi mimo hlavní módní trendy a tudíž bych se s takto oblečenou Joodie naprosto společensky znemožnil. Jistě uznáte, že se nemohu nechat společensky znemožnit.

Pořídili jsme také cool vložky do spacáků, ve kterých jsme hodlali noclehovat a vynikající pláštěnky za velmi výhodnou cenu. Nic z toho jsme nakonec nepotřebovali, ale ten pocit že to máme je k nezaplacení. Znáte to.

Jsem v podstatě sbalený za 10 minut. Joodie obchází moji hromádku a vzdychá.
Chápavě přihazuji pár kousků navíc. Vzdychání nepřestává, další kusy putují ze skříní.
„A co když bude zima?“
Na to nemám co říct. Jak to mám vědět?
Hromada se nafujuje jako Zeppelin před odletem. Protáčím oči, že by mně záviděl i Hurvínek v dobách největší slávy.
„A co ručníky? A osušky?“
„Bože můj, kam to všechno narveme? Joodie, jedeme tam na 2 týdny, ne na půl roku. „
„Šut up“, zatracený jorkširský přízvuk.

Já si především pořídil mrak hygienických vlhčených ubrousků, protože vlka chytím i v průvanu. To by Vám Joodie mohla povídat storky. Psst.

A protisrací tabletky.
“Celou hranu krabiček těchto zázračných pilulek!“ - no takhle to zesměšněně podávala Joodie, která má z mých empirických zkušeností vždycky legraci, ale nakonec se ukázalo, že ta jedna krabička byla málo.
A vůbec ne kvůli Joodaxovi!
Kdo jinému jámu, sám do ní sám ….

Vyzkoušený máme zejména Ercefuryl, který je bohužel oproti předpisu, takže musíte ke svému doktorovi a koulet očima. Pokud je jenom trochu normální, tak Vám je vypíše. Pokud ne, je to důvod k zamyšlení, kam že to vůbec chodíte.

Přibalil jsem univerzální elektrickou zásuvku pro celý svět, na kterou jsem nesmírně hrdý, protože stála majlant a je strašně těžká. Vždycky se doma zabořím do křesílka, vymačkávám různé možnosti a představuji si, jak já jediný z celé výpravy mám tak úžasnou věc a všichni ke mně chodí a nabíjejí si všelijaká ta svoje udělátka. Zajímavé je, že od té doby, co ji mám, jsem ji nikdy nepotřeboval - v případě, že jsem si ji vzal. Nejinak tomu bylo tentokrát. Krám jeden těžkej.

Velmi dobře poučeni jsme nebrali vůbec žádné dolary, pouze eura. Fidel totiž zakázal příjem dolarů a celkem to pod solidními sankcemi hlídá. Také je zakázaný příjem plateb pomocí kreditních karet vydaných americkými společnostmi. Taková zlatá Citi bank je Vám na ostrovech zhola k ničemu. Joodax to nakonec stejně nevydržel a vzal sebou nějaké dolary jako železnou zásobu, ale nebyly nakonec skutečně zapotřebí.

Protože jsme věděli, že budeme mít auto, nijak jsme se neomezovali ve velikosti zavazadel. Do apple telefonu jsem nadownloadoval nějaké mapy Kuby a Havany, ale byly to, jak se později ukázalo, vyhozené peníze.

Dost dlouho jsem držel ségru při myšlence, že je třeba nabalit salámy a zavařené maso, polívky v sáčku a vakuovaný chleba. Až když mně švagr slíbil, že mně dá do držky, protože se mu doma hromadí podivné zásoby, odvolal jsem svá doporučení se slovy: „Hlad je nejlepší kuchař a já se dělit nebudu.“

Sám jsem místo jídla poctivě balil fotoaparáty a objektivy a krámy k tomu potřebné. Je to všechno v takovém nevelkém baťůžku, který je těžký jako hrom a na letišti se při odbavení tvářím, že v něm mám noviny a něco na přikrytí v letadle, kdyby mně byla zima. Sveřepě se přitom šklebím a tvářím se, že na rameni nic nenesu, ačkoliv vyrytý popruh v rameni mizí až po několika hodinách.

Joodie rozděluje věci podle tajného klíče do obou zavazadel, abychom měli oba věci na sebe i při ztrátě jednoho z kufrů. Na letišti ztratím řeč.
Švára má o polovinu větší kufr jako já. ¾ věcí v obou kufrech má přitom Joodie.

Co tam proboha ten chlap všechno vleče?

Pokračovat