Vzhůru do oblak

Bratislavské letiště vypadalo přívětivě do okamžiku než jsme zjistili, že balení kufrů do folie je v budce na výjezdu z parkovacích ploch před letištním areálem. Přivezla nás ségra, která nakonec neletěla, protože se objevily problémy s dětmi. A jelikož za parking v Blavě požadují několikanásobek swechatských poplatků, dali jsem si pac a pusu a rozloučili se. Teď jsme tam stáli a dívali se na ruku s napřaženým prstem.
„Hen tam v téj kukani“ , děl člověk z ochranky na dotaz, kde si můžeme nechat zabalit kufry.
Napínal jsem zrak a snažil se uvidět kukaňu. Zalitoval jsem, že jsme auto zbrkle poslali domů, ale byl jsem rozhodnutý kufry obalit. Pokud někdo bude chtít kufr vykrást, vykrade ho stejně, ale proč se namáhat s fólií, když vedle je nezabalený.

Nakonec to byla pěkná ranní procházka. Budku jsme našli až opravdu na konci plochy. Když jsem viděl rozespalého urostlého mládence, jak s cívkou tenké fólie balí nemotorně, ale s ochotou, naše zavazadla jako by to byla fakt veliká svačina dětem do školy, snažil jsem se pochopit jádro podstaty podnikání této báječné služby. Vzpomněl jsem si na letiště ve Windhoeku v Namibii, kam jsme přijeli málem po polňačce a uprostřed nablýskané haly stála obrovská balicí linka na kufry, kde Vám za cca 50-60 korun vyjela taška v zataveném kokonu tuhé folie a okamžitě se na vrhli 2 černí borci, kteří vydolovali kolečka a madla, aby jste mohli pohodlně pokračovat v odbavování. Rozpačitě jsem zaplatil. Z částky jsem zpětně pochopil ochotu při odmotávání folie.
„ No, snad to neodpadne ještě než to odbavíme!“ neodpustila si kousavě Joodie.
Šlapali jsme zpět k terminálu a já jsme to musel říct nahlas:
„Ale proč až na samém konci parkoviště na jeho výjezdu?“
Švagr řekl něco hodně vtipného, ale šlo to mimo.

Těsně před halou se mně z mého levného čínského kufru líně odkutálelo jedno z pojezdových koleček. Viděl, jsem, že jich tam ještě zbylo spousta, tak jsem nad tím v duchu zaklel a šel jsem dál. Zásadně odmítám kupovat drahé kufry, protože když vidím zřízence jak s tím mrskají, je to zatraceně krátkodobá investice. A letiště při reklamaci rozbitého kufru z Asie ochotně poskytne kufr nový téže značky. Skořepinové kufry vypadají fakt dobře a stojí pěkné peníze, ale poutají velkou pozornost, což, pokud nejezdíte jenom do hotelů, může být problém.

Asi bych měl zmínit, že původně jsme měli letět s Wizzair z Prahy do Madridu a odtud do Havany a na zpáteční cestě opět z Madridu zase do Prahy. Ale 2 týdny před odletem nám volali a ptali se, jestli jsme před 2 měsíci obdrželi mail, že se náš let překládá na další den. Joodie to celkem nastartovalo, protože hned věděla, že nám nesedí odlet z Barajas na Kubu. Navíc pár dnů před tím přišel švagr a podělil se o radostnou novinu, že pojede s bráchou, protože děti nejsou zdravé a nejde je nechat v babičkovské péči. Dostal kódy a přeregistroval za poplatek jednu letenku u Wizzair.

Pak jsme narazili na problém IBERIA.

Pořád jsem si myslel, že IBERIA je letecká společnost a byl jsem dalek myšlenky na spolek vychcánků pro nasírání lidí. Postupně se však ukázalo, že let jde přebookovat jen v případě vystavení úmrtního listu původnímu vlastníkovi letenky. Joodie není žádná blbka a volala do Španěl, že při koupi lístků nikde nic takového nebylo, ba právě naopak, na webu se mluvilo, že v případě nutnosti jde letenku přetáhnout na druhou osobu. Anglicky se dělali, že jí moc nerozumí a španělsky ji utírali, takže sedla za mail a nahustila tam celý román. Odpověděl v desítkách sekund automatický server nebo co tam mají a to v dokonalé španělštině. Jistě, není nad to v anglické sekci webu vyplnit stížnost a dostat španělskou odpověď. Jak Joodie přeložila, stálo tam, že tam teď nikdo není, ale problémem se budou zabývat ASAP.
ASAP používají anglicky mluvící borci jako zkratku „As soon as possible“, což doslova znamená, že jak jen to vůbec bude možné s ohledem na životy lidí kolem, ihned a v mžiku odpovíme. No ASAP tam nebylo, ale Joodie říkala, že to co tam bylo španělsky znamenalo anglicky ASAP. Protože Joodie znám, vím taky co to ASAP je, ale neodpustil jsem si poznámku kvůli švárovi, proč nám to ze španělštiny překládá do angličtiny. Joodie se na mě škaredě podívala a já jsem uznal, že to přeložila opravdu moc pěkně a udělala ve španělštině obdivuhodný pokrok.

No tak čekáme "ASAP" dodnes.

Možná to ve španělštině znamená něco jako „vyliž si“. V případě IBERIA to ani nic jiného být nemůže. No možná jsem tenkrát k Iberii ještě tak kritický nebyl, ale ten čas zlomu se blížil a já mu šel nevědomky vstříc s úsměvem na tváři. Ale zpět k Wizzair.

Slečna na druhé straně nám operativně nabízela odlety z Krakowa a Budapešti, ale Joodie jí sdělila, že to by taky mohla jet vlakem až do Španělska a ať si ten let pěkně stornují. No a pak našla krásné spojení z Bratislavy, o kterém jsem psal už dřív.

Letět z provinčního letiště nemusí být špatné. Spolu s foťáky jsem pronesl i lahev vody a oplatky. Skoro vždycky si beru lahev vody. V Praze by to neprošlo, ale v Blavě je všem jasné, že dobře živený běloch to nebude chtít s letadlem narvat do svatovítské katedrály. Můj názor na všechny tyhle šaškárny a jinak to nazvat ani nejde, je neměnný. Dělají z lidí ovce, které si musí zouvat boty a řemínky a hodinky a odkládat všechny tekutiny, aby jim mohla být vzápětí za namalovanou čárou na zemi nabídnuta za 100 kaček lahvička vody.

Je mně to vždycky k hořkému smíchu. Maminám vytahují nůžtičky z manikůr, chlapům kapesní nože na loupání pomerančů, holkám voňavky a můj pětapadesátkový stativ Manfrotto s kulovou hlavou nechávají bez povšimnutí. Kdybych s tím někoho majznul, je v tu ránu nebožtík. A takových věcí, které nejsou popsané v letištních manuálech je mrak. Pokud někdo bude chtít udělat ostudu, tak mu v tom těžko tyhle kontroly zabrání.

Holt je nás 7 miliard a v takové hromadě se vždycky najde dostatek pošuků, kteří to mají v hlavě srovnané úplně nepochopitelně.

Pokračovat