Ne každého kdo přijede do Moskvy by napadlo mazat na Leninskie gory. Mám na mysli ono místo, odkud se můžete kochat báječným výhledem na panorama města a kde stojí MGU. Ano prosím slovutný Moskovskij gosudarstvenyj universitet M.V.Lomonosova, který tento ruský titán přírodních věd založil už v roce 1755.  Nepopleťte si to s Leninskimi gorkami, což je místo, kde dožil své poslední roky ideologický tvůrce bolševismu. Myslím si, že Lenin v mauzoleu je víc než dost. 

Problém je totiž v tom, že MGU je postaven na Vorobejnych gorach, ale ty se v roce 1935 přejmenovali na Leninskie. Takže v tom jako turisté můžete mít hokej a info z průvodce Vás jenom poplete. Vlastně ani nevím jak je to teď správně, ale při návštěvě se všichni vyjadřovali jasně: Leninskie. Takže něco jako Gottwaldov je stále Gottwaldov bez ohledu na fakt, že ho postavil Baťa.

Takže kromě výhledu na Lužniki a celé centrum obtočené řekou můžete obdivovat i budovu MGU, kterou navrhl architekt Rudněv, a kterou najdete za svými zády. Zajímavé je, že se univerzita začala stavět 7.9.1947 spolu s dalšími 7 vysokými budovami v Moskvě podle příkazu Stalina na oslavu 800 let existence Moskvy. Tedy dle dobového tisku se těch 8 budov stavělo s tím, že se nějak postaví a teprve během stavby se projekty předělávaly a upravovaly. Stalin byl velký milovník věží a vyžadoval věže všude a v maximálním počtu. Takže univerzita vlastně ani univerzitou nebyla, měl tady být hotel a byty. Spousta bytů.

Když se tedy ukázalo, že zde bude univerzita, měla být ozdobena obrovskou 40 metrovou sochou Lomonosova. Jenže 40 m na takovou budovu bylo ubohé plivnutí, takže sochu nakonec sundali, zmešili a předělali a je umístěna ve vnitřním traktu budovy. Každý konec semestru k ní chodí hloučky studentů bouchat šampáňa a oslavovat posunutí své akademické dráhy. Místo sochy získala stavba mohutnou 58 metrovou věž, která ji učinila skutečnou dominantou Vrabčích/Leninských hor.

Vy sem pojedete metrem na stanici Vorobjevy gory a dál to nějak dáte. Nás sem hodil autem Michail, bylo celkem chladno a slušně zataženo, takže nic moc. Obrázek nahoře jde rozkliknout na větší panorama, ale je to focené z ruky za mizerného světla. Jinak sem chodí mrak lidí a je tu spousta stánků s čímkoliv. Pak jsme jeli k Lomonosovi, protože to k tomu prostě patří. Sice jsme neměli ani sekt, ale nakonec, už jsme nějaký pátek z obliga, že ano.

Všude je nastavěno mrak obytných domů, protože akademici vyhandlovali spoustu půdy developerům za spostavení nové knihovny. Ale tohle je pro Vás info k ničemu, to je spíš pro ty, kdo to tu znají. Mám v živé paměti ty pivní studentské seansy, kdy jsem dole na vrátnici vytáhl průkaz své školy a mazal dál. Na nějaké pokřiky "molodoj čelověk, co to máte za kartičku, špatně jsem to viděl, pojďte sem" jsem dělal, že se mně to vůbec netýká a zahučel do změti chodeb zvící v celkové délce víc než 30 km.

Takže pokud budete mít pěkné počasí, jděte do toho. No a pak bych vás nejraději poslal na starý Arbat. Každé velké město má svoje místo, kde se schází spousta umělců a vytváří naprosto nezapomenutelnou atmosféru. Takže pokud si zajdete na nějaké jídlo a navečer .... anebo sem můžete rovnou a najíst se tady. Kvanta portrétistů, falešných malířů i těch opravdových, lidových bardů, kteří zpívají o láskách a trablech, kapel mladých nadšenců, džonglérů, imitátorů, básníků a recitátorů, pomlouvačů a kapesních zlodějíčků. V tom všem je mrak prodavačů triček, odznaků, starých mincí, vyznamenání, čepic a kožených ušanek, carských velikonočních vajíček, matrjošek a tak. Čím lepší english, tím vyšší cena. A přitom stačí poodejít do boční uličky a ceny padají jako horské laviny.

Na Arbat se dostanete nejlépe východem z Metra Arbatskaja, kde seběhnete do podchodu a vyjdete nahoru. Vlevo ude starý Arbat a vpravo Nový Arbat. Rozdíl je do očí bijící, tak se snad nespletete. Procházka Arbatem není na 5 minut a pokud ho projdete celý, můžete opět šupnout do metra na Smolenskaja.

My s joodie jsme celkem klepali kosu a proto jsme po čtvrthodince bloumámí po téměř prázdné ulici (kdo by tam v takové zimě taky co dělal) zapadli do levného ruského fast-foodu Teremok. Bylo tam teplo a na moskevské poměry levno. Joodie prahla po ruských specialitách a tady se jí teda dostalo plnými hrstmi. Začala okroškou a pak přešla na bliny. Bliny jsou takové ultratenké mírně slané palačinky, které se plní vším možným - kaviárem, uzeným lososem, vareniem, kysanou smetanou - prostě co máte zrovna doma po ruce:-). Zapíjeli jsme to všechno morsem a kvasem. Mors je varenije rozředěné vodou a chlebový kvas pro přiblížení chutná sladkohořce po černém moskevském chlebu. Varenije je ovoce zavařené v cukru, který slouží jako konzervant a vytváří se šťávou rosolovitou hmotu. Varenije je vždy zásadně jednodruhové a je to NĚCO. Běžné jsou jahodové, meruňkové, hruškové, malinové. Ceněné pak zejména klikvové nebo fíkové.

No myslím si, že toho budete mít plné brýle a rádi skončíte v posteli.

Pokračovat