To byla jízda!

Offroadové orgie v horách Rumunska mezi  medvědy. Nazvedané mašiny, navijáky, šnorchly a pak prozaicky šekly, kurty, pily a sekery. A pak krátký sjezd, že by si člověk polámal nohy, kdyby šel pěšky. Je určitě méně jak 10^oC, ale mám otevřené okénko a čurůčky potu zkapávají z brady. Určitě se nepotím kvůli počasí.
"Hehe máš urvanou pravou stupačku, ale projels to!"
"Uhh ... Lůůďo", dostávám štamprli ani nevím čeho ... a ještě jednu.
"Dej si, budeš to potřebovat, popojeď kousek dál a běž se podívat."

"No to je teda masakr! Až pojedeš dolů, nesmí ti ujet zadek. Jak ucítíš, že se trhá od směru, musíš přidat plyn, abys to srovnal."
"Jardo, dyť je to namoklý a kdoví jak to vypadá tam dole, to je šílený."
"Neblbni, akorát musíš přidávat plyn a bude to v pohodě. Nesmíš za žádných okolností brzdit, jenom motorem. Jinak se ti přetočí zadek a hodíš budku."
"Budku?", civím přihlouple kamsi dolů.
"Budku! Prostě se otočíš na střechu. Ale tady to bude spíš válení sudů, hahaha."
Vůbec se nesměju, žaludek mám až na mandlích, srdce bije jako na poplach.
"No, tak to si jeď sám, když nemáš mozek!", deklamuje Joodie, která rozhovor poslouchá a vyráží pěšky. Moc dobře se jí nejde, protože je to fakt krpál a není vidět kam to vede.
"Ku-a jak přidávat plyn!?, dyť to pojede samo o sobě, podívej se na ten úhel!", ulevuji si přiškrceným hlasem.
"No jo, vypadá to blbě, ale jel jsem horší. Jeď teď hned, seš třetí a nebude to tak rozrytý. Každý další to bude mít trochu zajímavější." 
"Všichni svatí, stůjte při mně ", šeptám si, kontroluju pásy a očima se dívám na všechny airbagy kolem sebe.
"N-e-s-m-í-š  B-R-Z-D-I-T!!  NEBRZDI nebo ... hodíš B-U-D-K-U!"
V posledním okamžiku mně blesklo hlavou: "joodaxi, máš tam asistenta do bahna!"
Málem jsem rozdrtil tlačítko, které jsem zatím nikdy nepoužil. Na displeji začala blikat ikonka. "Jenom ne budku, budku nechci".Trvalo to snad celou večnost než se celá rozsvítila. Mezitím se auto, jak jsem povolil brzdu, dalo do pohybu a začalo zrychlovat. Cítil jsem jak se utrhl zadek a než jsem se pohnul, než jsem stačil cokoliv pokazit, zapojila se celá elektronika vozu. Mám Toyotu LC120 v sériovém provedení, bez dodatečných úprav. No teda, mám tam vpředu pevnostní nárazník s navijákem, ale to se nepočítá. Na expedici jsem nazul MT. Povinně. Nejsem blázen a bez MT pneumatik nemá smysl jezdil do horského terénu.
Mikroprocesorové řízení nezaznamenalo žádnou moji činnost a převzalo v setině sekundy řízení. Na všech kolech se aktivovalo ABS, které slyším střídavě mlátit jak se zapojuje a odpojuje na každém kole zvlášť, motor zařval a začal nízkým převodem brzdit celé monstrum, diody na displeji problikávaly a signalizovaly práci všech systémů. Připadal jsem si jako poloviční bůh. V polovině svahu míjím joodie a  nadšeně jí kynu. Vynikající auto. Joodie, s blátem až za ušima, už nevypadá tak nadšeně a možná by ráda seděla uvnitř s joodaxem.

Ale všichni nemají tak luxusní elektroniku. Auta se řítí ze svahu a řidiči s totálním adrenalinem šlapou na plyn. Dole končí sešup rovinkou, kam se auta rozjíždějí do "stromečku".

Začíná pršet. Všichni se radují jako malé děti. Konečně bude trochu pořádného offroadu. Necesty se rychle promáčejí a auta na nich tancují jako podivní velcí brouci na kapkách oleje. Cvakají uzávěrky a redukce, motory řvou, bahno lítá vzduchem. Všechno marné, kopec odolal. Přicházejí ke slovu navijáky! Tentokrát všichni bez rozdílu. Nevyjel to nikdo a vlastně všichni. Přestalo pršet a začíná se smrákat.

První auto už přitáhlo pořádnou soušku. Stavíme střešní stany, polívky na hořáky, steaky na grily, večerní táborák. A pak to začíná. Zleva koluje domácí, zprava dovozová. Padl první vtípek. No vtípek? Všichni se řezali skoro 5 minut. A jedou historky a pak s náladou i nějaké nápěvy ... Kolem půlnoci se rozdávají pravé Cohiby. Kruci už 15 roků nekouřím, ale ... čert aby to spral ... no jednu si dám.

Uwow.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Všude potkáváme koňské povozy s SPZ-kami, což nás pobaví. Ty si tu prosadila EU a působí přinejmenším groteskně. A je tu první klášter. Opevněné kláštery jsou krásné, až se tají dech. Ti co mají šortky si musí u vchodu připnout erární suknici, aby nepohoršovali sestry. Malby jsou náherné. V jednom takovém klášteru vidíme mistra pracovat. Má do půli těla husté bílé a kudrnaté vousy. Pod rukou se štětcem má opěrku s hadrovou paličkou na konci, aby nerozšudlil malby rukávem. Bodrý malíř přestává malovat a s neskrývanou radostí se dává do řeči. Dělal vnitřní výzdobu v kaplích chrámů božích v Americe, Kanadě, Francii a čert ví, kde všude ještě. Tuhle výzdobu maluje už 7 let. Obrazy jsou skvostné, blýskají se ve světlech svící a nesou svá poselství do srdcí poutníků. Mluvil by určitě nejmíň 2 dny, kdybychom nemuseli dál.

V malém obchůdku mají nějaké plechovkové pivo, které je pro místní drahé, takže ho kupují málo. Také jeho zásoby jsou odpovídající. Nezůstalo tam po nás nic. Mizíme v mračnech prachu a ze schodů koloniálu nám šťastně mává drobná žena, která udělala obchod měsíce.

Dostáváme se blízko ukrajinské hranici. Je to poznat. Žádné malé chaloupky, ale obrovské baráky, ba přímo paláce místních pašeráků, kteří tahají z Ukrajiny levný alkohol a cigarety. Kýčovité sošky, balustrády a zdobení, za které by se nemusel stydět ani císař Augustián a které velikostí zastiňují i místní zdobené kostely. Propastný kontrast oproti chudobným dřevěným roubenicím pastevců v zelených kopcích.

V horách jsme zabloudili a ne všichni mají dost paliva pokračovat kam nás kola povedou. Jezdíme po cestách podle starých vojenských map. Po některých posledních 60 let nic nejelo. Nakonec jsme to zvládli.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byl to odvaz a člověk zapomene na starosti v práci a vůbec. Hlava se pročistí, duše pookřeje. Kluci příště zase zavolejte! Pojedem zase. A třeba někoho přibereme.
 

Vybavení:
Pokud pominu fakt, že až na výjimky mají všichni speciálně upravovaná auta, je nutné mít MT obutí. Dnes už bych také nejezdil bez navijáku, ale není to životně nezbytné. Naopak bez vzduchového kompresoru nikam nevyrážejte.
Povinně mějte rukavice, aspoň 9 m kurtu, 2 šekly, kladku a igelitové pytle, kam můžete házet odpadky a zabahněné nářadí.
Další povinná věc je CB radiostanice s pořádnou anténou pro dorozumívání se mezi jednotlivými vozy.
Výborná věc je kompresorová lednička (např. ENGEL). Tyhlety věcičky dokážou v pohodě vyrobit -18oC. Nešetřete a vemte typ s LCD displejem, který Vám ukazuje teplotu uvnitř boxu. Mít po ruce čerstvé mléko, jogurt a vychlazené pivko je prima.
Pokud je pěkně, je všechno parádní, ale pokud prší je dobré mít nějakou plachtu, pod kterou můžete kuchtit a posedět se skleničkou.
Motorovou pilu snad někdo mít bude. Ale i tak, mít pilu a sekyrku je základ.
Na noclehy máme střešní stan, do kterého lezeme po žebříku a který je naprosto úžasný. Sice pravda zvyšuje těžiště vozu, což je setsakramentsky cítit v bočním náklonu, ale to komfortní spaní! Takže kvalitní spacák, protože v horách bývají noci chladné. Pokud na spacáku v supermarketu píšou od +2oC, vemte jed na to, že v něm budete klepat kosu i v +15oC. Lépe se orientujte alespoň k -10oC.

Oblečení:
Pravdou je, že auto uveze všechno. Tedy alespoň co se týká oblečení. Ale i tak to není třeba přehánět. Vzhledem k tomu, že vyjíždíte na nějakou trasu, která je zpravidla členitá i výškově, přibalte teplejší kousky. Na spaní ve střešním stanu je rozhodně dobré mít kvalitní termoprádlo a teplé ponožky. Na škodu nebude teplá čepice.
Dopředu si vyřešte dilema co do bahna. Buď jste tvrďáci a půjdete po sandálech (můžete zvolit oblíbené barevné Crocsy) anebo zvolíte pořádné holínky. Pořádné pohorky raději ne, protože se v nich špatně řídí a přezouvat se z gumáků je přece jen krapet rychlejší. Důležité je mít do deště něco fakt voděodolného. Pokud budete za deště měnit píchlé kolo v mikině, nebude Vám do zpěvu.
K večernímu ohni je dobré mít starý kabát nebo něco přírodního, co vydrží, zahřeje a nebude Vám líto, pokud přistane nějaká ta jiskra.
 
Jídlo:
Rozhodně si vemte kanystr na vodu. Aspoň 10 litrů. Nepořizujte si ty s výpustným kohoutem dole, protože kanystr se během jízdy přece jenom bude trochu pohybovat i dobře zafixovaný a kolem takového kohoutu pak voda prochází a tvoří uvnitř vozu nepříjemné rybníčky. Naopak jako vynikající se osvědčily plastové vaky s vínem s výpustným kohoutem. Tedy pokud jste na víno.
My si do ledničky vždycky nakládáme maso. Kuřecí, vepřové, jehněčí a hovězí a v tomto pořadí ho pak také konzumujeme. Pořizujeme si k tomu takové jednorázové grily s dřevěným uhlím v hliníkové vaničce. Sice pokud nefouká, je to celkem fuška umávat to novinami, ale zatím se to vždy povedlo. Hlavní je nespěchat a uhlí řádně rozfofrovat.
Jinak samozřejmě pokud nejste tak nároční, pak instantní jídla a konzervy všeho druhu to jistí.
Co se týká alkoholu, je to hrozné, ale sebevíc je málo. Rozhodně se zásobte pivem, to je skvělý artikl. Darovaná plechovka chlazeného pivka bortí bariéry kyselých obličejů a může sehrát důležitější roli jako peníze.
 
Byrokracie:
Nezapomeňte na zelenou kartu. Pokud řídíte firemní vozidlo, zajistěte si příslušné dokumenty, které Vás opravňují k jeho řízení i na území kterým projíždíte. Nespokojte se jen s českou verzí, ale přidejte i angličtinu a případně francouzštinu.
Mějte s sebou určitou hotovost, protože bankomat může být polámaný či nemusí akceptovat Vaši kartu, se kterou jste bez problému projeli půlku světa.
 
Ostatní:
Dobré je mít kousek toaletního papíru či vlhčené papírové ubrousky a pak dobrý rýč.
Rozhodně mějte sluneční brýle. Vozím alespoň dvoje, protože se čas od času rozpadnou anebo je rozsednu nebo tak něco.
Nějaký fotoaparát nebo ještě lépe videokameru, protože na těchto akcích je vždy co točit.
Na noc žádné baterky, ale čelovky, jinak se proklejete. Pokud není oheň, je příjemné mít nějaké lokální osvětlení ... v poslední době se prodávají takové diodové svítilny s nabíječkou a mně se osvědčila (na jednu cestu, než jsem ztratil nabíjecí kabel, teď zkusím klasiku na benzín).

Tipy:
Vemte si s sebou nějakou rozdvojku do zapalovače pro připojení více zařízení, protože najednou zjistíte, že máte nabíječku a chcete nabít baterku do kamery, ale současně chcete poslouchat hudbu a při tom všem nemůžete vyhodit CB a navigaci.